Alcala

 

                                                      ( Alinka, Ali, Alík, Alka....)

starokladrubský bělouš, klisna, 177 cm, nar. 30.1.1990

o: 2444 Sacramoso Elka XXXVIII-48  m: SM 2239 Andalusia

ustájena v Jezdeckém areálu Nová Amerika

majitel: Jitka Černá

 

Fotky

 

 

Něco málo o ní:                                        text Jitka Černá

Jaká je ?

 

   Jaká je Alcala vůči lidem? Pracovní :-). Opravdu mě jiné slovo nenapadá. Dobře vychovaná, rozumná, poslušná...ale netykavka. Samozřejmě ji zajímají lidi s pamlsky, ale že by byla muckací a drbací, to tedy ne. Pro neznalé lidi přibližující se k jejímu boxu s chutí podrbat ji na čumáčku může být až nebezpečná. Jakéhokoli šmatlání po těle i hlavě si nevšímá, člověk jí může prolézat pod břichem a dělat cokoli, pokud se to týká čištění nebo ošetřování - tedy "práce"...jakmile člověk vypadá na ťuťuňuňu muckání, je z Alcaly vzteklá saň.

 

   Změna z ušklíbeného protivného koně přichází s nasazením ohlávky...Alcala se rázem "octne v práci" a nediskutuje o čemkoli, snad kromě dotahování - první dotyk podbřišníku nese hodně těžce, když už v té chvíli nemůže kousnout do člověka, kouše aspoň do dřeva okolo sebe.  Lucka Jakubcová se kdysi potkala s jejími zuby ve chvíli, kdy při vožení dětí pomáhala jedné z holčiček nahoru do sedla. Z věčného okopávání okolo podbřišníku otrávená Alcala už toho měla dost - tak se zakousla do nejbližšího možného místa - Lucčina boku. Dřevo okolo holt nebylo :-(.

 

   Pod sedlem spolehlivost sama. Případné leknutí (opravdu málokdy) řeší trhnutím těla, ale ihned zkamení, zhluboka funí s pohledem na nebezpečné místo a celým tělem říká "ježiši to jsem se to lekla". I když - občas, ale opravdu málokdy, dokáže i zakozlovat. Jednu zimu se takto náhodně zbavila jezdce a poté zkoušela cíleně jezdce sundávat - vypadalo to hrozně legračně, byly to opravdu jen nešikovné pokusy.

 

   Má velice dobré základy a pod dobrým jezdcem si brzy opráší "dobré vychování", ale protože je nejčastěji učitelkou začátečníkům, rozlišuje přesně, kdy musí poslouchat a kdy se to dá "ukecat". Se začátečníky odchází nenápadně po pleci ke stáji - někdy pak už i velice nápadně :-))), případně zarputile ignoruje pokusy o naklusání. Byla spolehlivou partnerkou mnoha dětí při drezuře na ZZVJ. Neskáčeme s ní, chodí pouze kavaletky do nějakých 50 cm, ale i na takový óóóbr skok je třeba, aby jezdce dobře respektovala, jinak postupně brzdí až dobrzdí až ke skoku :-).

 

   Vděčná pacientka. Občas ji zlobí akutní záněty v noze postižené flegmonou. Veterináře doslova vyhlíží, při injekci nehne brvou, smutný výraz nemocného hodného koníčka. Jakmile veterináře přivítá s ušima dozadu, ten může jásat - v takovém případě už jí je totiž zase dobře.

 

   Ve stádě jak jinak - první dáma. Už při vodění koní okolo jejího boxu se do hřbetů a zadků svých stádových kamarádů snaží vztekle kousnout (občas se jí i zadaří), venku v ohradě jí stačí na dálku zahrozit pohledem a dupnutím zadní nohy a všichni ji uctivě obcházejí. Ale stačí jí od ostatních tento respekt, nebuzeruje je zbytečně.

   Úhlavního nepřítele má jednoho - malého strakatého Bruna. Copak ona by si ho nevšímala, ale on "jde" po ní a to neskutečným způsobem. Samozřejmě jsou každý v jiné ohradě a běžně se nepotkávají, ale...několik konfliktů, které spolu tito dva měli, jen zázrakem neskončilo Brunovým vážným úrazem...zato Alcala vzájemné pokopání vždy odnese propuknutím zánětu v její problémové pravé zadní noze. 

Alcalina minulost

 

   Jak se dočteme ve výpisu z plemenné knihy, Alcala se narodila v Netvořicích v roce 1990 a v roce 1993 absolvovala výkonnostní zkoušky. Karta plemenitby klisny  nám řekne, jak to 5 let za sebou dopadlo, respektive nedopadlo, s Alcaliným mateřstvím.

   Nevíme, kolik vystřídala majitelů a co vlastně až do svých téměř 15ti let (kdy jsme ji koupili)  dělala. Pouze to, že před námi byla její poslední majitelkou Catarina Olsson, Švédka pracující v ČR, která měla Alcalu ustájenou ve Velkých Čičovicích u trenéra Bubna ml., Alcala byl její první kůň pro její jezdecké začátky a byla v jejím vlastnictví opečovávaná dáma s maximální péčí.

    Alcala je po operaci bodcové kosti, která proběhla v Německu a  první zánět v PZ noze ji potkal asi v polovině roku 2004.

     Víc nevíme.

 

 

Její život u nás:                                 text Jitka Černá

Rok 2004...aneb kde a jak se u nás Alcala vzala

 

   Byl listopad roku 2004. Pomalu začínal předvánoční shon, když jsem na stránkách Equichannelu v inzerci při náhodném prohlížení našla inzerát na starší bílou starokladrubskou klisnu. V té době jsem měla dva poníky pro své děti Anetku a Kubu (Charliho a Bruna), poníci už byli přestěhovaní ze statku u Vopálků v "nové stáji" ve Vlčkovicích, chodila jsem do práce, jen občas v týdnu přišlo za poníky i pár cizích dětí a nápady na zřízení klubu se v mé hlavě teprve rýsovaly.

    Kladrubák, ačkoli černý, byl vždycky mým snem...takový ten sen, u kterého si říkáte - snad, jednou...Dalšího koně jsem zrovna v té době pořizovat nechtěla, na druhou stranu, sny se mají plnit...:-)

 

   Využila jsem tedy cesty Jarky Vopálkové, která zrovna jela do Spomyšle, vyrazila jsem s ní a cestou jsme se zastavily "na kukandu" na bílou kladrubačku ve Velkých Čičovicích (u Prahy). Při příchodu do stájí stála hned v prvním boxu bílá obrovská klisna (doma měl ten "největší" 127cm, takže pro mé oko zvyklé už dlouho na jiné "koně" to byla nějaká výška) a na uvítanou se po nás rozehnala vyceněnými zuby proti mřížím boxu. Nezapomenu na zklamání, které mi v té vteřině proběhlo hlavou: "tak tohle k dětem přece přivézt nemůžu".

    Přišel ale trenér Buben, vlezl k bílé obludě, která okolo něj vztekle potancovávala s ušima přilepenýma k hlavě a zkomentoval ji jako šklíbidlo, které neublíží, ale tuhle komedii si neodpustí. Zkoukla jsem ji jen chvíli ve volnosti na hale. Odjížděla jsem s tím, že se do týdne ozvu, v podstatě jsem byla rozhodnutá, šlo jen o peníze na ni i na dopravu, s koupí koně moje peněženka v tu předvánoční dobu tedy opravdu nepočítala :-).

 

   Záchrana přišla v podobě mé mamky...a tak byla Alinka vlastně první z živých vánočních dárků u nás :-).

 

Tady najdete (mimo jiné) i fotky z prvního sednutí na Alcalu: Další fotky 

Rok 2005...aneb začátek a konec Alcalina skákání

 

   Hned od začátku roku se Anetka Černá spolu s Verčou Vlkovou začaly připravovat na jarní ZZVJ spolu s Alcalou - myšleno na drezuru i parkur.

    V rámci přípravy Alcala s Anetkou a Verčou v sedle odskákala bez problémů soustředění pro děti v Pardubicích, poté se na tři dny přestěhovala spolu s Charlim na Novou Ameriku, aby mohly holky trénovat dál. Ale odřenina od špatně dotáhlého podbřišníku při jednom z tréninků na nějakou dobu vyřadila Alcalu ze sedlání, takže Verča nakonec na zkoušky nenatrénovala a Anetka se už na Americe rozhodla pro ZZVJ pro pony v sedle Charliho s tím, že na Alcale si stejně  zatím připadá jako vosa na bonbonu :-).

 

Soustředění Pardubice-Spojil (v  sedle Alcaly Anetka Černá a Verča Vlková)

 

   S Alcalou jsme pak až do léta neskákali, doma na to nebyl povrch. Až o prázdninách, na kolbišti na Hvězdě, jsme chtěli začít znovu. Alcala se mnou v sedle však špatně došlápla na malém křížku skočeném na začátku tréninku. Šetřila PP nohu a brzy to bylo dobré, ale přece jen jsem jí tenkrát raději nechala udělat rentgeny, abychom věděli, jak to vypadá uvnitř. Výsledek nezněl nijak tragicky, prostě opotřebované klouby starého koně...jenže Alcala pro mě byla poklad, proč zbytečně riskovat. Zahlásili jsme raději jednoznačný zákaz skákání...

 

    Na podzimní ZZVJ pro velké koně tedy Anetka doplnila Alcalu na drezuře poníkem Charlim na skákání a v téhle kombinaci, tedy drezura Alcala a odskáče jiný kůň nebo poník, jsme pokračovali na mnoha dalších ZZVJ. 

 

Hubertova jízda Chvalkovice, 8.10.2005  (v sedle Jitka Černá)

ZZVJ Hradec Králové, 15.10.2005 (v sedle   Anetka Černá)

Rok 2006...aneb přátelství s Adélkou

 

   Ačkoli u nás měla Alcala okolo sebe koní dost, byli to všechno poníci s osobitým pohledem na respekt k velkým koním...bála jsem se pouštět je dohromady, aby případné konflikty neskončily zánětem v Alcalině noze nebo naopak zraněním poníka od bránící se velké Alcaly. V září 2005 se ale přistěhovala starší ČT Adélka a tak byl tento rok znamením pohody pro tyhle dvě velké kamarádky. Dvojice bílého a rezatého koně byla neustále spolu - doma v jedné, jen přepažené, stodole, pod sedlem na jízdárně a vyjížďkách, na pastvě na "olšině", kam mohly chodit jen ony dvě, protože jim spolehlivě stačilo pouhé ohražení plochy bílou páskou.

 

ZZVJ Hořice, 28.4.2006  (v sedle Martina Hejnyšová)

Vožení na táboře v  Běluni, 13.7.2006  (v sedle  Jitka Černá)

Hobby a pony Hrubasy, 23.7.2006 (v sedle  Markétka Bělohoubková)

Chytání kroužků a Hobby pony při Theatrum Kuks, 26.8.2006 (v sedle  Lucka Jakubcová)

Svatohubertské slavnosti Kuks, 7.10.2006 (vožení diváků)

Hubertova jízda Chvalkovice, 28.10.2006 (v sedle  Niki Odvárková)                

 

Rok 2007...Adélku nahradila Stázka

 

   Adélka v březnu zemřela a Ali tak zůstala na nějakou dobu zase sama. Až do června...Stázka byla sice také poník, ale ze své bývalé stáje byla zvyklá na pastvu se stádem velkých koní a tak jsme je zkusili skamarádit hned po Stázčině příjezdu k nám...a vyšlo to. Uf...když si zvyknete vidět koně ve stádě v každodenním kontaktu a hrátkách, je pohled na osamoceného koníka v ohradě hodně smutný.

    V listopadu tohoto roku se celá stáj přestěhovala do nových prostor vedle Hospitalu Kuks. Nejen že jsme do stáda k Alcale a Stázce bez problémů přidali mladého Langoše, také velkého poníka, ale na konci roku přibyl i další ČT, Parkiet. Stádo už začíná být opravdu stádem a hádejte, kdo tomu všemu šéfuje. Samozřejmě Alcala :-).

 

Zkoušky základního výcviku Pardubice, 11.5.2007 ( Zuzka Koblasová a Niki Kodešová)

Dětský den Heřmanice, 26.5.2007 (vožení dětí)

Slavnosti koní, historie a řemesel Kuks 2007, 21.7.2007 (vožení dětí)

Chytání kroužků a Hobby pony při Theatrum Kuks, 24.8.2007 (v sedle Lucka Jakubcová a Maruška Kubelková)

Hubertova jízda Litoboř, 29.9.2007 (v sedle  Jana Jakubcová)

Svatohubertské slavnosti Kuks, 6.10.2007 (v průvodu v sedle  Lucka Jakubcová, pak vožení návštěvníků)

 

Rok 2008...zpět k překonávání malých překážek

 

    Pokud jde o stádo, přichází ten nejkrásnější čas. "Velkou partu" rozšířila v únoru Rendy a v březnu Tenor. Je jich 6, je to stádo se svou hierarchií a vlastním životem, tráví spolu celé dny v ohradě a do boxů chodí jen na noc. Alcala je v tomto seskupení pořád první dáma.

     Alcala je stále nenahraditelný zlatý koník jak pro začátečníky, tak pro zkušenější děti na drezuru, ale i na skákání kavaletek nebo křížků, kde tvrdě prověřuje schopnosti jezdce :-)...prostě koho nerespektuje, s tím zaparkuje před "skokem". Nenahraditelná je i na vyjížďkách - je to naprosto spolehlivý klidný kůň, stejně nenahraditelná je při vožení dětí na akcích. Letos absolvovala - opět naprosto spolehlivě - i svatbu.

    

Klubový trénink Nová Amerika, 12.2.2008 (v sedle Maruška Kubelková)

Vzpomínková mše k 270.výročí úmrtí hraběte Sporcka (v sedle Lucka Jakubcová)

Dětský den Heřmanice, 31.5.2008 (vožení dětí)

Dětský den Kuks, 21.6.2008 (vožení dětí)

Klubové Hobby hraní Kuks, 22.6.2008 (Kačka Kárová, Maruška Kubelková)

Slavnosti koní, historie a řemesel Kuks, 5.7.2008 (vožení diváků)

Svatba na Kuksu, 1.8.2008 (v sedle nevěsta i ženich :-) )

Chytání kroužků a dostih do kopce při Theatrum Kuks, 22.8.2008 (v sedle Maruška Kubelková)

Vinobraní Kuks, 13.9.2008 (vožení diváků)

Generali na Kuksu, 20.9.2008 (vožení diváků)

Klubový trénink s V.Šandou, 27.9.2008 (v sedle Věrka Kašparová)

Svatohubertské slavnosti Kuks, 4.10.2008 (v sedle Maruška Kubelková)

Zkoušky základního výcviku jezdce Hořice, 11.10.2008 ( Věrka Kašparová a Maruška Kubelková)

Rok 2009...poslední ZZVJ a smůlovatý rok

 

     Při ZZVJ v Jaroměři 31.5.2009 jsem si jako mamka splnila sen - po Anetce i Kuba složil ZZVJ a to na stejných koních, na kterých složila zkoušku Anetka - tedy drezura na Alcale a parkur na Charlim. Nějak jako by se mi v duši udělala tečka, že mám jako matka "splněno" a byla jsem Alcale moc vděčná za to, že mi i přes svůj pokročilý věk tenhle krásný zážitek dopřála. Ale Alcala jako by si udělala tečku za svou životní úlohou také - nejdříve při vystupování z avie právě cestou ze ZZVJ šlápla vedle rampy a strhla si velký kus kůže z LP nohy. Po měsíci zahojeno a chvíle klidu, ještě v červenci na Slavnostech koní vozila Alcala diváky jako kůň, jemuž by jste jeho věk nehádali ani náhodou - a před koncem července obrovský zánět v plicích. Skončili jsme až na klinice v Heřmaňáku, Alcala si prošla necelými dvěma měsíci intenzivní léčby včetně kortikoidů a vypadalo to, že svůj boj o život vyhrála...když přišel další úraz po kopnutí koněm ve stádě: z Alcaliny PZ nohy už tak postižené flegmonou kopnutí v podstatě "utrhlo" kus nohy. V současné době (říjen 2009) je Alcala v podstatě zdravá, už zase přibírá na váze, chodí pod sedlo, jen na PZ stále nosí obvaz překrývající chybějící kus kůže, která se v takovém rozsahu bude samozřejmě obnovovat ještě dlouho...a já moc doufám, že vše špatné je už za námi.