Dobrý den,

kamarádka mě upozornila na článek ohledně krmení (Fitmin otázky pokud si pamatuji dobře) na na stránku o Alcale na Vašich stránkách.

V životopise Alcaly Vám chybí - jak píšete - kus, kdy nevíte kde byla a co dělala.

Catarina Ollson je moje kamarádka, kterou jsem jako klienta učila začátkům ježdění ve Stáji Urban tehdy v Praze 10, posléze jsme se přestěhovali do obce Zájezd u Kladna.

Alcalu jsme koupili cca v roce 1991 (nevím přesně, možná o rok dříve) od pana Bartáka ze stáje Favory s.r.o. Alcala byla pro své mateřské neúspěchy vyřazena z chovu. Já jsem tehdy jezdila hřebce jménem Gemory (má samozřejmě i krásnější a vznešenější kladrubská jména, snad Sasramosso Favory), jezdila jsem s ním na drezurní závody a na filmování, byl impozantrní a vlezl všude, to se hodilo. Pan Barták nám učinil nabidku výměny Gemoryho - jak napovídá jeho jméno, byl nositelem linie koní, po nichž se jmenovala i jeho stáj. Gemoryho jsme nakonec přenechali osudu plemenného kladrubáka a přivezli jsme si za něj domů 4 koně, jedna klisna byla březí, takže 5. Jedním z nich byla Alcala. Povahu měla už tehdy stejnou - přesně tak jak píšete ve Vašem článku, jen neuměla nic. Chodila pod začátečníky, a snad i ve voze. Pustila jsem se do práce. Alcala byla vzteklejší ale učenlivý žák. Má jednu velikou výhodu a tou je - i přes její dlouhé tělo - schopnost shromáždění a to spolu s pohodlím jejího hřbetu je veliká deviza. Co jí dělalo potíže, bylo cválání. Nemohla nacválat na jednu nohu a když dválala, byl to pohyb zvláštní, trhavý, zřejmě po zranění, nevím. Catarina si Alcalu koupila asi po roce a půl mého snažení - byl to její první kůň, učitel. Svojí roli splnila dokonale. Byla hodná, práce s čištěním na ní bylo nekonečně mnoho, trpělivá a Catarina jí zahrnovala nekonečnou láskou a materiálním blahobytem. Ještě několik let jezdila pod mým dozorem, a já jsem jezdila asi třikrát týdně, kdy Catarina nemohla. Musím i po letech říct, že stále cítím pod sebou to houpání, krásný pocit v rukách lehkého koně, který pracuje "skoro sám", tak se to zdálo a bylo to moc příjemné. Shromáždění bylo vzhledem k jejím možnostem opravdu dobré, cválala lépe než leckterý kůň v drezurní přípravě. Občas jsme i něco přeskočily, tak 90 cm nejvyšší skoky, aby mohla případně v terénu překonat nějakou přírodní překážku.
Catarina se dostala jezdecky dál, osamostatnila se a přestěhovala se do Čičovic. Nakoupila další koně a Alcala si užívala odpočinku. Bohužel jí pak postihly problémy s bodcovou kostí, komplikace, operace v Německu. Já jsem v té době měla koně už jinde, s Catarinou jsme se vídávaly občas. Mě pak začaly povinnosti mateřské a tak jsem - dosud - tak trochu v jiném světě než byl těn koňský. Se starší dcerou azčínáme jezdit a kéž by takových Alcal bylo více.

Pokusím se najít nějaké fotky, jak byla holka pěkná, kulatá, napapaná a nasvalená.

Děkuji Vám, že se o ní staráte. Je to poctivá kobylka a určitě si to zaslouží. Děkuji, že jste to přes všechny zdrvotní komplikace nevzdalai.

Klára Gbelcová, dříve jsem jezdila pod jménem Klára Kirchhofová. to už je dávno.